za stínem

.
poklekám ke stínu
v zahradě vzpomínek
nad vodní hladinu
zahnal mne polibek

není tvůj, nebyl dnes
už nikdy nebude
zahradu zoralo
tvé přání do nebe

nechceš mne, sebe jen
a svůj stín z kopretin
ten v lednu s Maruškou
z přání tvých vytvořím

své ruce k měsíci
společně sepneme
pro prosbu polibku
a přání prstene

mrazí bez milosti
veškeré záchvěvy
bývalé lidskosti
macechy vedle mne

ve vodní hladině
vidím jen Marušku
a prsten na prstě
právě se rozzářil

a jen žhne ...
.