Na srdci mám kámen,
co neúprosně tlačí.
Plakat nemůžu, ač s námi je ámen.
Sama vstříc budoucnu kráčím.
Něco mě tíží a něco nadnáší.
Nemohu se rozhodnout.
Byl jsi mi až doteď nade vše nejdražší.
Tak nejde mi znovu se nadechnout.
Stojím před dalšími zavřenými dveřmi.
Tam může být cokoli.
Když někdo další přijde a zas řekne: "věř mi."
Mám věřit a nebo se ptát okolí?
Nechci už hledat a znovu si zvykat
na nového člověka.
Chci jenom být a volně dýchat.
To mě však nečeká.
Naše láska skončila.
Ty křídla Ti pomohou
najít novou lásku
ta nepůjde Ti u nohou
jak pejsek na provázku.
Jen se rozleť trochu dále
a krásný svět bude pod tvou hlavou
tvé srdce tluče, touží stále
a najdeš věř mi lásku pravou.
04.01.2009 18:01:00 | Paulín