Anotace: ...Té která ví...
jsi jako knížka,
kterou bylo mi jen přáno
chvíli číst,
jsi jako diář ,
ze kterého vytrhl
někdo schůzky důležité list,
jsi jabloní
jež dopřáno mi bylo
jísti její zakázané plody,
jsi pustinou vyprahlou
v níž nalezl jsem
živé vody,
jsi vteřina ,pro kterou
stojí za to život dát,
když zastavit chceš čas,
jsi pomněnek pár
za plůtky něžných řas,
jsi jako vánek ,
který čechrá
ve vlasech
kadeřavou oblohu,
jsi ..
a já Tě miluji
a jako ten slaboch ve mě
na nic víc než na slova
se nezmohu...
05.01.2009 21:38:00 uživatel smazán
říkat jí to vyznání
mu dovoleno není
jen sny zůstaly
pod polštářem...
na páteři mrazení
pár slz
co napadalo na zem
a věčné pokušení
měl jsem...
ale směl?