jsi jako knížka,
kterou bylo mi jen přáno
chvíli číst,
jsi jako diář ,
ze kterého vytrhl
někdo schůzky důležité list,
jsi jabloní
jež dopřáno mi bylo
jísti její zakázané plody,
jsi pustinou vyprahlou
v níž nalezl jsem
živé vody,
jsi vteřina ,pro kterou
stojí za to život dát,
když zastavit chceš čas,
jsi pomněnek pár
za plůtky něžných řas,
jsi jako vánek ,
který čechrá
ve vlasech
kadeřavou oblohu,
jsi ..
a já Tě miluji
a jako ten slaboch ve mě
na nic víc než na slova
se nezmohu...
říkat jí to vyznání
mu dovoleno není
jen sny zůstaly
pod polštářem...
na páteři mrazení
pár slz
co napadalo na zem
a věčné pokušení
měl jsem...
ale směl?
05.01.2009 21:38:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd