Závěrečné noty...

Otupělá paměť
a pár útržků tvých očí

Já vzdávám se jim
a tolik nechci

Utíkám se vzpomínkou
pod noční košilí

A neumím nevinně mluvit

Já nosím totiž naději pod kůží
a neumím ztrácet svoje pocity
jen tak ve větru

Před spaním stále věřím jen v tebe,
nešeptej mi už „proč“

jen tak jsi
právě zhasl můj svět

Tak už jdi

Jdi!

a naposledy se otoč

ať mě vidíš se usmívat
.
.
.