Anotace: Asi už jsem zmiňovala, že pocit zamilovanosti je pro mne něčím krásným prvních deset minut. Další blbá básnička tak trochu o lásce a sobecky o mně samotné.Možná se k tomu jednou dokopu a budu se stydět.
Kolem pasu ocelový svěrák
co mi z těla udělal látací nit
A po spáncích
neúnavně mydlí pilník
a kvičí jeho jménem
Samotná
vězněná v něčí dílně
Zkroucená bolestí
Ale neštěstí?
To si nedokážu připustit
Separovaní
ve svém trápení
jsme všichni
Hlavy
máme zvrácené ke hvězdám
Netuším,
kde beru jistotu,
když stírám slzy
míšené s krví
že se přece
nezhroutím
Neodpadnu
Nevzdám
Vždyť žijeme spolu
ale umíráme
každý
sám.
tak to je, dokud člověk nestrčí hlavu do svěráku lásky, lítá v tom sám a neukotvem, nesevřen...a jakmile ji tam má, juž nesou pilník, nebo rašpli, parchanti:))
07.01.2009 18:05:00 | Squat_the_world
"nakonec ale musíme všichni sami,
stýská se mi stýská se mi."
jo, dobrá a dost možná že proto, že to mám ted velmi podobně.
06.01.2009 21:35:00 | před zkroucením