Lovec a mláďata III.

Když se zásobami přijeli zpět,
koťátka přitulená k sobě spala,
kdo ví, jaký byl ve snu jejich svět,
cesta osudu se jim zamotala.

Lovec ztěžka dosedl ke stolu,
poté, co fence jídlo připravil,
sklenkou whisky snažil se zbavit bolu,
co život mu do cesty postavil.

Hleděl na koťata, jak oddychují,
roztomilé chlupaté kuličky,
perné chvilky mu asi přichystají,
větší strach měl o osud Tlapičky.

Tak moc se mámě podobala,
že vyvolala v lovci vzpomínky,
jak prvně mu do očí koukala
a chtěla vyčíst boje podmínky.

Jak tenkrát spadla do propasti,
všude byl sníh a krutě pálil mráz,
její život byl také kupa strastí,
kéž by tohle kotě šlo životem snáz.

Vůbec netuší, jak tohle zvládne,
snad příroda a osud při něm budou stát,
stal se otcem koťat během jednoho dne,
ještě nestačil se začít příštích dnů bát.

Fenka byla až překvapivě skvělá,
ty dva vůbec nebrala jako vetřelce,
po očku sledovala, co který dělá
a tvářila se jako jejich strážce.

Vymyslet bude muset urychleně
způsob, jak tyhle prcky nakrmit,
těžko z misky pije takové mrně
a že už pořádný hlad musí mít...