TAK SI MĚ SPALTE!

Ležím.
Stále ležím, na tváři zaschlé slzy.
Nejsou tvé,nejsou mé.
Nejsou ani slané,jak by měly.
Jsou z posledních rozloučení,
z nevyřknutých tužeb,
z nepolíbeného krucifixu.

Tak si mě spalte!
Ale i plameny pokleknou před vášní
s jakou se dokážeme milovat!

Prosila si mě.
Naléhavě.

O cokoli.
Už to nebolí.

Půjdeme schovaní pod pláštěm proti dešti
na odvrácenou stranu měsíce.
Ještě jsem nezapoměl cestu.

Jsem uctívač tvého zjevení,
co na tom záleží kolikátého.
Hlavně,že jsi zase zpátky.

Tak si mě spalte!
Ale kdo dokáže vidět do mých snů,
aby mě v nich za šílenou krutost potrestal,
když obdivuje,
jak bolest dokáže být krásná?

Za to já nemohu a není to ničí vina.
To úder zvonu všechny oslepí.
Víš, kde mě najdeš.
Budu u tvých nohou,
od kterých se nemohu odtrhnout.

Budem hrát hru v kostky s osudem,
jen tak se dá vyhrát odpuštění hříchů..

autor:Petr Z