Rozhodnutí

Tvůj obraz nejde mi pryč z hlavy
a v uších mi zní jen tvůj hlas.
Jak přála bych si znovu nést tvůj pohled
z pod řady dětských dlouhých řas.

Snad osud ví, proč se tak stalo -
- to ona má na zodpovědnost,
že tvůj čas, tvoje vlasy, čelo,
jsou pro mě už jen minulost.

Ne, nebude už další znova,
do jedné řeky dvakrát nevstoupíš.
Proč nepomůžou žádná slova?
Proč ani pláč a ani smích?

Ach, bože, ta láska čistá byla!
A bílá, jak je bílý jenom sníh.
Proč vlastně přijít měla,
když už její začátek ji ukončil?

Tak sbohem buď a mysli jenom na ni.
Já vím, že přišla přede mnou.
Vždyť memělo by cenu žádné lhaní
a nemohl bys jinak rozhodnout.

Mrzí mě to!