Jsi má múza, neznáš mě,
Jak jenom žít bez vášně,
Jsi můj osud?
Hořím planě,
Ne zoufale,
Však jednostranně.
Jsi mé volání o pomoc,
Když ze sna: Chci Tě!
Tiše křičím,
Jsi pro mě výraz pokušení
A žár, který záměrně ničím.
Tvé oči ze sna ubíjí mé tělo,
Které by Tě strašně chtělo,
Jsi můj osud,
Moje moře,
Jsi mé trápení, mé hoře,
Topím se v Tobě stále
A ve snu líbám neurvale –
šeptám,
že nechám si to pro sebe –
platonicky letím do nebe….
Spojení tělo-chtělo je tak provařený rým, že to kazí celkový dojem, který je jinak dobrý.
27.01.2009 09:29:00 | denebrin