Věčněhvězdná

Rozsypala se mu do dlaní
noc rozmilá
horká oblaka v polštáři
pod bedry komety
důlky kolen a loktů
na mléčně bílých matracích
kterými propadala láska
naskrz planetou citu.

V jiné tónině zní zpěv
jitro když budí děti
slaměný vích drží v dlani
rytíř, jež přicválal večerem
na aksamitovém koni
ohlávkou trhá ten muž
vysvlečený z roušky tajemství
když jeho oči opouštějí
ji ze sna.