...
z mé kůže trháš cáry citu,
s košilí mou odhodíš osamění,
zatneš do mě drápky své bez soucitu,
pohlcen Tebou,uprostřed všeho dění
...
do kouta hodila si všechny mé splíny
a zvláštní mrazení cítím na zádech,
prostoupen Tebou,Tvými endorfiny,
žijme tu chvíli ,co bere nám dech
...
lačnící touhou, saješ dar řeči
svlačci Ti ovíjím vnady Tvé,
zmítáš se pode mnou,ve slastné křeči
a touha Tvá ze mě zas cáry rve
...
Velmi vášnivě a dobře napsáno, jenom celkový dojem poněkud kazí jedna hrubka ve slově "splín".
Tak si to oprav a tipy se učitě znásobí;)
29.01.2009 22:57:00 | Helena Buchtová