Máš ruce nenechavé, vím.
Bříška tvých prstů
bloudí krajkovím
k vrcholkům ňader
vztyčeným.
Dlaněmi cestuješ,
jak vánek by se dotýkal
něžný a svěží.
Stoupej dál
údolím.
Z očí mých dozvíš se,
o čem sním.
Jen stěží
se ti ubráním.
Buď vítán
ať po říji jsi jelen
či santaklausův sob
co dosud neodvelen
buď vítán
značenou kdo zvládněš trasu,
kdo trasu zvládneš bez kompasu
buď vítán dvojnásob
===
Jiří senior
09.02.2009 17:28:00 | j.c.
Možná, že ani krajkoví
netuší, co cítí žena,
žena to nahlas nepoví,
i když je zcela obnažena...
09.02.2009 11:07:00 | zzlatý
bloudění to krajinou snů
krásné je
muže láká
ženy zahřeje
a naděje na cestu do nebes
pořád ještě je
ST
krásný,jemný,dráždivý text.
09.02.2009 07:33:00 | Mbonita
Hmm...krásná básňa,to říkám otevřeně,jako starý turista
mám rád kopce a ůdolí,vrcholy i do klína pohledy...:o)
08.02.2009 23:21:00 | jedam
Krásná romantická přírodo!
Ty sama víš po čem tulák touží.
Nádherná je naše země.
08.02.2009 22:03:00 | Paulín