Anotace: jeden človíček, ve mě vzbudil krásný pocit, touhu, má krásnou duši...
ve vysokých oblacích
krouží si
v rozkvetlých výšinách
modrá je obloha
dušičkou maličkou
touží si
cestičkou jedlovou
oblečená do gala
ve voňavých obydlích
zbudíš dechem svět
ze smolových pryskyřic
párem křídel na zádech
životem smířeným
utopíš beznaděj
prachem zvířeným
míříš na ranvej
šelestí křídel
hladíš lidem duše
živé vody vřídel
plní suché číše
kam si se podělo
malé Káně
jenom sem si odběhlo
k mé mámě
Opravdu krásná! Hned mám chuť se někam rozletět :) - fyzicky i duševně.
09.05.2009 18:17:00 | Anne Leyyd
životem smířeným snad topím beznaděj...
losscare, tvé básně jsou krásné
17.02.2009 08:22:00 | annapetra
Krása...je to smutné ale my máme jedno takové doma vycpané a denně a spoň jednou na něj pohlédnu a je mi ho líto...ale když je vidím létat nad poli mám radost, že ještě nevymřeli:-)
16.02.2009 20:15:00 | kikis
Mít křídla jako pták a vznést se do oblak
letět stále víš a nepoznat zemskou tíž
nepoznat přitažlivost zemskou tolik
tolik nadpozemnkou
to jsem napsala ve 14 letech
jak je to dávno
a přeci před chvílí
duše spoutaná tělem touží se vrátit odkud přišla
snad právě pro svůj těžký úděl zde,
oddělená od ...
jenže je ten čas
důležitý pro nás
taky nerada píšu čárky a tečky a nerada se nechávám omezovat gramatikou
měj se hezky
11.02.2009 10:40:00 | Lady L