Potřebuješ k žití tu svou práci,
co snad tužby Tvé dnes splňuje,
co se stala silou hnací,
tu, co lačně život stravuje.
V cestách Tvých je kousek citu,
však v práci jsou myšlenky Tvé,
ostatním vzkazuješ bez soucitu,
prací jen žije srdce mé.
S ledovým klidem chtěla bych říci,
žij si jen s ní a mě nech jít,
však nedokážu zhasnout tu svíci,
řici Ti sbohem a bez Tebe být...
Potřebuješ k životu svou práci,
tu která žere všechen Tvůj čas,
bez Tebe bohužel naději ztrácím,
že naší lásku nezhubí kaz...
Kéž bys někdy ke svému životu potřeboval mě, alespoň z části tak, jako ji...
Hmm, pravdivé. I já jsem se choval podobně a nepřineslo to nic dobrého. Člověk tak více ztratí, než získá.
14.03.2009 06:51:00 | mimi1000