Bílá paní

Ta žena nešťastná snad bílá paní
chodila smutně po chodbách
já z lásky chtěl jsem chodit za ní
zamyšlen šel bych jako v snách.

Má paní proč jste nešťastná
co vaši krásnou duši tíží
proč trápí se tvář překrásná
když luna jasná na ni shlíží.

Dej luno krásce za mne políbení
když v lásce jsem tak nesmělý
já jenom oddávám se snění
však chtěl bych horké pocely.

Pocely vyměnit si s ženou milovanou
svůdnou až mysli vypětí
kéž překážky jsou ponechány stranou
a setrváme v sladkém objetí.