Anotace: Dívám se na strop svého pokoje a hlavou mi poletují myšlenky jen a jen o něm. Tolik trápení a tolik radosti mi nikdo jiný nedal.
Mám pocit, že se v tobě topím,
hloub a hloub jako do tmy se nořím.
Dnem i nocí, pořád tě v mysli stejně jak v srdci mám,
chodím po ulicích, zamyšlená, nevědomky se usmívám.
Tolik krásných chvil, zároveň tak málo,
svět je najednou krásnější, než kdy dřív se zdálo.
Když sama jsem v noci, v té tmě děsivé,
vidím tvé světlo, přehrávám si chvíle s tebou strávené.
Bloudím myšlenkami svými, už nejsou zmatené,
patří jen tobě, všemu dalšímu jsou uzavřené.
Jsou jasnější než noční obloha tvých očí,
podívám se tam, cítím, že zem se točí.