Anotace: ***
Já prosím o Lásku
a Ty mě neslyšíš,
v očích mám otázku,
Ty v nich už nechceš číst.
Dávám Ti srdce na dlani
Ty do něj tlučeš hřeby,
chodím pro vodu k prameni,
Ty do ní liješ jedy.
Hladím Tě něžně po tváři,
Ty ryješ rýhy v duši.
Slovem Tě vedu k oltáři,
Tvé nadávky rvou uši.
Klečím před Tvými dveřmi,
otočíš zevnitř klíč,
Lásku Ti dávám, věř mi,
Tys ukojil jen chtíč.
Tvá báseň mě oslovila... Moc dobře to znám... Akorát, že mně by se to asi nepovedlo takhle skvěle napsat!
16.03.2009 08:02:00 | m@rushka
Snad máš na víc, nevnucuj se, nepodlézej, buď hrdá, před nikým nekleč, ty na to máš, věř mi, jsem s tebou /v duchu/
15.03.2009 20:31:00 | Kars
Zajímavá báseň, prvá sloka mne přímo bodla... o lásku si člověk nikdy nemá prosit... jen ta pravá je spontánní.
15.03.2009 16:38:00 | NikitaNikaT.