Anotace: věnováno... vzpomínce...na budoucnost.. pro H.
jsi naděje
na dně propasti
ze které utíkám
škrabu se ven
/trny a bodláčí
jizví mé tělo
a hlavně mou
duši..../
snažím se zmizet
chci....
vidím světlo nahoře
ruku mi podávající
štěstí nabízející...
držím se té ruky
krátce
ubývá mi sil....
.
.
.
.
padám
.
.
.
zpět do propasti..
...do věčnosti
utrpení...
...propojení
s bolestí.....
na tom dně
zůstanu
/jsi tam ty/
ty utíkáš
samotnou mě
tam necháváš...
já vím
nezlobím se...
Copyright © 2009,Caracol
07.08.2009 09:57:00 tvoje líčko. ale můj ďolíček
tato je pěkná, opravdová, upřímná, a hlavně je v ní něco řečeno. ST.
22.03.2009 07:29:00 Ještě dítě
Ano ano, na samém dně už není ani zloba. Ale stejně bych tam moc dlouho nezůstávala!
21.03.2009 23:16:00 Lady L
Temnota světla pohlcuje
propast přitahuje
pro co se rozhodnout...
když zmatený je náš kompas lásky
21.03.2009 19:40:00 NikitaNikaT.
Báseň má hloubku, velký cit, myšlenku... působí na mě bolavě... chjojky.
21.03.2009 19:19:00 Simísek
Tak moc moc moc bolí... Škrábej se zase nahoru, je tam více světla a jistoty...
21.03.2009 13:20:00 Petbab
nahoru je světlo - hvězda.. v opačné propasti vesmíru.. (hvězdy někdy padají)