Duše...

Duše

Duše má ztrápená žalem a bolem,
plaše se rozhlíží dokola kolem,
zoufale vyhlíží majáku svit,
jiskřičku naděje, za kterou jít.

Tápe teď tmou, se slepeckou holí,
proč láska ztracená tak hrozně bolí?
Proč ptáci nepějí a slunce nesvítí?
Když není cesta, není kam dojíti...

Z krajiny srdeční Amorův šíp
trháš mi i s kousky duše,
tvá slova: "Je konec, smiř se s tím!"
zněla tak tak krutě, tak suše!

Ústa co říkala: "Miláčku můj!",
dávajíc víru a sílu,
šlehají jazykem plamenným,
ve vzduchu cítit je síru.

Spaluje záhony, kde já sázel růže,
pozdě na otázku: "Kdo za to může?"
Ti, kdož jsou bez viny, házejí kamení,
z aorty mé teď Red Riwer pramení~~~~~

Marně jsem prosil o odpuštění,
odcházím do míst, kde nic už není,
jen temno, chlad a zapomnění,
snad se mi dostane... rozhřešení...?