Znám to ticho v tmách
chladné mlčící lůzy,
tón nekonečné múzy
znějící v ozvěnách.
Znám setkání s osudem,
dotek horoucích dlaní,
své beznadějné přání
rezivějící ve vodě.
Znám návraty lítostí,
hladové časy souznění,
zář Slunce v zatmění
vycházející z hlouposti.
Znám... a chci se zpátky
vrátit do Tvé náruče a znova
vymazat Tvá slova
vyčtená mezi řádky.
ve druhe strofe si zmenila zpusob versovani, malinko me to prekvapilo vzhledem k zbytku... jinak to neni spatne...
26.03.2009 12:51:00 | saddova