Zelená víla

Strašidelný stín mne doprovází
na mé pouti do údolí růží,
stále volá, že mi něco schází,
jako netopýr mi u hlavy krouží.

Údolí skýtá nádhernou podívanou,
růže všech barev, co jen si představíš,
zelená víla se mnou hraje na schovávanou,
potom řekne tiše – políbit mne smíš.

Naše rty se přibližují k sobě,
poté spojí se po dlouhé době,
čas jakoby náhle roli nehrál.

Voňavé růže ukryjí naše těla,
která se polibkem rozpálila doběla,
ležíme a přemítáme, co přijde dál.