Zeď
Zeď
Anotace: Láska nám dává křídla...a přeje nám šťastnej let dolů. Je to tak zvláštní, jak mohou dva lidé, kteří se dřív zdravili a smáli, najednou předstírat, že neexistují...:( (napsána 30.3.2009)
Stéká ti po tvářích
vločka úsměvu
a já toužím ji polapit.
Zachytit ten prchavý okamžik
když sedíš tu přede mnou
otázky v očích.
A já se ptám
kdo z nás dvou
je více sám.
Kdy přišel zlom?
Kdo ublížil a kdo to dělá teď
kdo postavil mezi nás
tu obrannou zeď?
Co teď stojí mezi námi.
Možná já a tys jí přijal
nebo ty, jen já si toho
dříve nevšimla.
Ublížila jsem ti já
svou pomateností
nebo víc ty mě
svou lhostejností?
Už nedokážu déle
chodit po čpičkách
a předstírat
že to nebolí!
Když přitom v noci sama
křičím do polštáře
co stalo se to s náma
co zračí naše tváře.
Jednou vezmu buldozer
a budou létat vzduchem
kameny slz, hněvu, smutku
i ignorance
z té zdi prokleté.
Konečně jsi tu
- přede mnou
s vločkou úsměvu
- na tváři.
Ale já mám strach
- že chybou mou
se ta vločka
- brzy vypaří...
Protože přichází jaro!
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
škoda, že jsem si to čítnul až teď, ale já si to schovám na další jaro jako čtení na zapoměnou :-)
22.09.2009 21:48:00 | cado
panebože.../brečím/, ale to už je jiná kapitola, znáš příběh můj a já znám ten tvůj a věř že k sobě máme blízko tak akorát na dosah ruky. moc se líbí ST.:o)... chjo...chjo...ani nevíš jak moc jí rozumím...
30.03.2009 18:02:00 | tvoje líčko. ale můj ďolíček
