Voňavá romance

Tichá ulička a podzimní chlad,
odněkud line se nahořklá vůně.
Žloutne listí a další na zem spad,
kavárna s nápisem zvu tě.

Teplo dýchlo mi do tváří
a vrchní s úsměvem: „Odložte si prosím.“
„Posaďte se, už se to vaří.“
Místo květin touhu co v srdci nosím.

Jediná v místnosti, jediná u stolu
s hrnkem kávy, „Pane vrchní, mě to samé.“
Tak konečně na okamžik spolu,
„Dobrý den, my se tak trochu známe.“

Pohledy k sobě se točí,
co skrývají kalíšky víček?
Průzračnost modrých očí
a žhavé plamínky svíček...