.
a co když jsme stejní
až do morku našich kostí?
malomocní malověrní...
zavíráš
/už pomalu neslyším zvuky
však srdce tvoje slyším/
život jsou úlomky vůní a času
posvátná včela
v tichu všude kolem
proletěla
je výročí
a pocit strachu
zní poslední housle
byli jsme a všechno bylo
na výročí
přání v očích
když si nemám s kým zatancovat
aspoň bych se s někým vyspala
už dobylo
.
Krasna ,nadherna... jako ty malickosti ze kterych se vlastne sklada zivot.
04.04.2009 16:52:00 | carodejka
byli jsme a všechno bylo a na závěr odbylo, to se mi líbí, moc povedené variace
02.04.2009 22:37:00 | Kubino 2
Dílko má pro mne zvláštní smysl... trochu se my myšlenky motají, ten zavěr to rozluštil.
02.04.2009 16:55:00 | NikitaNikaT.