tvé zapomnění

.
v hlubokém masívu
na tepnách času
korbele prázdní se
a v žízni hlasů
řev krásu vystřídal

vesele nám není
stvořeni z popele
bráníme Gein stín
krátí se v poledni
mocný Ra žárlí dál

na život, na vodu
na lásku, tu nám dal
do srdce z kamení
ve studni hluboké
když Geu miloval

den co den záříme
z popele stvořeni
zrcadly svou lásku
nazpátek tátovi
zatímco praží dál

noc co noc věky dní
ztuhlými pažemi
leštíme obsidon
pro pomoc tam a sem
jdem na zem s úsvitem

jako štít nad Geou
zrcadla pozvednem
aby už tátovi
konečně napadlo
jak rád měl tuhle ...

... snad ten den přežijem
.