poslední tulipán.*

Chtěla bych ti ještě na rozloučenou
položit na polštář náš poslední tulipán.

Mám chuť na cigáro,
ale v tramvaji se nesmí kouřit,
koho to zajímá,
jedu sama.

Zastavenej čas jarních odpolední
zmizel s vodou ve váze
a s ním sliby, láska, věčnost.
Nic není věčný,
věděli jsme to už od začátku.

Už nebudu čekat,
až rozkvetou šeříky,
už se nebojím,
jsem silná,
silnější než to dítě v nitru.

Víš,
ono má strach,
že ztratí mámu,
jenže pupeční šňůra není nekonečná.