Návštěvnost
Vyznání
Vyznání
Anotace: něco co je stále stejné, už to ztrácí energii a o tom je celý život, až ta energie se rozplyne úplně a vše skončí, stejně jako tato láska
vidím tebe
zavřu srdce
bolavé je
procházíš se tóny snů,
jsi můj anděl
děsů,
zažitých bolestí a stesků,
až odpovíš mi na otázku,
jak se netočit v kruhu - života,
slza lásky utíká,
skrýt se,
do temných lesů,
jsi láska
citem srdcem plníš,
doušky kávy po ránu vypité,
má mysl stále kouzlo v tobě ukryté
nese,
k čemu nám bude odpuštění..?
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskMeriel - ještě mám jeden tip, jak by to mohlo být - to co cítíš, není ani tak láska jako jistá forma posedlosti, která ale budí silné emoce a tedy inspiruje psát, proto se té bolesti možná nechceš vzdát ...
nevím zda si četla tenhle diskuzní příspěvěk:
http://liter.cz/Forum.aspx?id=2433
a taky k zamyšlení předkládám tohle:
http://liter.cz/Basne/195161-view.aspx
05.05.2009 08:26:00 | Romana Šamanka Ladyloba
málo se zlobíš, abys odpustila...
04.05.2009 13:48:00 | Rbb
není tomu tak, těžko vysvětlovat
03.05.2009 22:14:00 | Meriel
odpuštění =
osvobození na lpění na osobní historii
(tak to vnímám teď)
nic nelze urychlit, jestli nemáš pocit, že již můžeš odpustit, tak z nějakého důvodu tě ještě baví lpění na vzpomínkách, na tom šílenství z lpění ...
03.05.2009 22:07:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Tvé dílko má hezkou myšlnku, je zajímavé.
02.05.2009 19:30:00 | NikitaNikaT.