O nás

Bubnuje pocit,

na okno mé duše.

Zvedám se hluše skrze průhledné sklo,

je mi mdlo.

Studené dlaně po okně táhnu,

jen pocit co nemá váhu.

Neschopna polykat slzy co se valí

zírám do ticha ven..

do vzpomínek kde jsme byli.

Pláču.. a výtky nemám,

jen slzu zvedám a zpět do oka,

roztřeseným prstem

potom dlouhá pomlka.

A já stojím, a sklo je sklo

je to v tahu...

jen pocit co nemá váhu.

Nic nevím,

jen čumím mám mokré tváře,

to od toho lháře.