Sny po trnkovým keřem

Vonící stráně květů trnek
v úsvitů slunce mlžné ráno
kde mezi stvoly konvalinek
mé spaní mělo rozespáno.

Já snil jsem zlehka bříšky prstů
že vzbudím tvoje oční víčka
až jiskra očí potměšilých
z pod řas vyzdobí něžná líčka.

Fialek pouget ze své dlaně
směnit za rety s vůní medu
a oddat se chvil milování
když tála bys jak krůpěj ledu.

To ráno v dlaních narozené
slunci by pělo jitřní píseň
o tom že srdce roztoužené
žene se tryskem mladých klisen.

Voní stráně květu trnek
paprskem slunce políbeno
jak plný hrnek rudých jahod
by šeptalo jen tvoje jméno.