Znám nekonečné oceány,
kde nedohlédneš pevných břehů,
řeky, neklidem proudů hnány,
i klidné toky zbytků sněhu.
Znám rybníky, tam, v jižních krajích,
kde na varhany orobince
prastaré písně víly hrají,
vrby se tváří jak zpovědnice.
Znám vůni rodné řeky Svratky,
v žilách mých proudí spoustu roků,
poselství od mé drahé matky.
Znám tolik roztodivných toků ...
Je tiché místo, stranou světa,
most malý pojí mělké břehy,
tam v klenbě lip k nám láska slétla,
tam potok zpívá v tónech něhy ...
na lávce života potkala se
srdce dvě
a po setkání
už jedno velké
jde...
ST
18.05.2009 10:44:00 | Mbonita
je nádherná a krásně snivá,
oheň na břehu dohořívá,
dvě těla silou touhy vedená,
neslyší hlas, když řeka zasténá...
18.05.2009 10:32:00 | nejsembásník