Budapešťské mosty

Je jich tam hodně,
mostů v Budapešti,
ustály povodně,
vzdorují dešti.

Pod jedním brečím,
celá průhledná,
dojatá něčím,
něčím beze dna ...

Tím,co jsem měla,
tím,cos mi vzal,
...ach,ještě včera
byls pro mě král.

Ten most je tak dlouhý,
tak vznešený pne se,
z jedné mé touhy
je hlína v lese.

Králové hynou,
princezny pláčí,
rezavou rynou
na srdce tlačí.

Ten most mi sluší,
pobledlé krásce,
málokdo tuší,
že kvůli lásce ...
v srdci mám díru,
brečím tam v dešti
a sbírám sílu ...
tam,v Budapešti.