Váhávé obrazy

promlouvám k Tobě
nejskrytějšími gesty
vysvlečená do bezbranosti
syrového rána

žádné příště
nenahradí teď
ten desátek víry
hluboko v mysli

pochyby
nedají rozhřešení touze
v kruhu času
nad ránem

/podivné intermezzo
bez možnosti nádechu
propíjející se do nitra
z kocoviny/

chtěla bych
ve věčnosti
navždy být zapsána
ve Tvých snech
pod kůží skutečnosti