kus hadru

Skrčená v rohu místnosti,
proklíná se za své vlastnosti.
Kolena u brady, nepřítomný pohled,
mráz jí přejel zády, nevnímá svět.

Použil a odhodil, rád jen chvíli měl,
srdce ji zlomil, žádnou noc neprobděl.

Přivírá víčka, tiskne k sobě pěsti,
dohořívá svíčka, bude mít někdy štěstí?
Přivírá víčka, slza po tváři ji padá,
Byle jen jeho hříčka, teď otočil k ní záda..