Slečno, vaše vlasy vlající v ranním vánku,
černá křídla havraní co kolébají k spánku.
Slečno, vaše oči, dva azurity zasazené do nevinné tváře,
dvě studánky kde zrcadlí se žár ohně, slunce záře.
Slečno, vaše rty, dvě vlnky které pohlcují moje slova, ještě...stále...zas a znova.
Však promiňte slečno, snad abych šel,
čas krásných lží již vypršel.