Den se mi rozlomil napůl
a noc se mi roztříštila
tam někde v slzách
hledám
ztrácím
létám
v nebezpečných výškách
…
Jsem jen ptáče,
co brečí si do hnízda,
přeceňuje svá křídla
a skrývá bolest někde pod perutěmi
…a Ty?
jako moje součást
bolíš mě nejvíc
…
První sloka mi přijde trošku nadbytečná - jen takové vyblití pocitů, které si člověk může domyslet, vlastně by se dala shrnout asi tak do jednoho verše.
Zbytek ovšem je výborný, ten by mohl stát sám o sobě a vůbec by mu to neublížilo, celkově tedy možno pozitivně hodnotiti.
21.06.2009 16:18:00 | CorrimsonTom