Pod rouškou tmy

Chladnými prsty laskáš má líčka,
jen ty přinášíš slzy pod má víčka.
Líbáš mě svými rty na zjihlé čelo,
držíš mé dlaně v svých.

Každonočně dobýváš mé tělo,
až příliš snadno vítězíš.
Ač nerada prohrávám,
stejně se ti oddávám.

Mámí mě tvoje bledé líce,
mámí jak můru svíce
ve světle měsíce,
v noci hvězd tisíce...

Verše lásky vytepané,
dlouho jimi srdce plane.
Mé srdce, ne tvé.
To tvé je příliš... ledové.