Anotace: ...každý sníme o tom naplnění, o tom, že bude všechno někde, kde nic není...
Slunce už pomalu střídá se s měsícem,
jsme v jedné místnosti, ty i já,
mě dnes asi po sté píchlo u srdce,
ty spíš, snad něco hezkého se ti zdá.
Jak ráda ležela bych ti v nářuči,
pevně držela bych tě den každý,
v jednom kuse dívala se ti do očí,
a doufala, že je to navždy.
Jenže ty o ničem nemáš ani tušení,
nevíš, jak se se mnou celý svět točí,
jaké mám modřiny od srdce bušení,
když spatřím tu jiskřičku v tvých hnědých očích.
Nevíš, že úsměvem vždycky mě odzbrojíš,
ráda ti prsty tančím ve vlasech,
a všechny šrámy na duši, na těle zahojíš
stačí mi, že vím, že tady jseš.
Pořád něco chci a někdo jinej to chce víc
bojím se strachu, bojím se odmítnutí,
a než se naděju, nemám nic,
ale k odvaze se nedonutím.
Kostely odbíjí už šestou ranní,
ptáčci hvízdají v korunách stromů,
špatně se mi usíná za svítání
když vím, že za chvilku ty půjdeš domů.
Nemůžu přestat koukat se na tebe
jak krásně spíš
a šeptat si pro sebe:
kéž bych byla zamčena v tvém srdci a tys od něj ztratil klíč...
Krásne vyznanie, básnička je od srdca, cítiť za tým dáku bolesť, do toho sa radšej vnárať nebudem, je to každého vec. ST
"Nevíš, že úsměvem vždycky mě odzbrojíš,
ráda ti prsty tančím ve vlasech,
a všechny šrámy na duši, na těle zahojíš
stačí mi, že vím, že tady jseš." - (anjelu môj, tento citát vystihuje, čo asi cítim, splň mi to moje prianie v mocnom mene Ježiš, prosím, ty vieš, ktoré... ďakujem, halellujah Ježiš)
To si nevšímaj Lucka, len Tvoje verše som využil k modlitbe, dúfam, že sa nehneváš.
25.06.2009 02:57:00 | Juraj Hrom