Anotace: ... jak dlouho?
Ztvrdl jsi časem jako kámen,
něha se někam ztratila,
znovu se vracíš, láskou zmámen,
touha se v tobě rozpila.
Všechno se točí, spirálou vrací,
stává se z tebe blázínek,
ke mně si chodíš pro inspiraci,
žijeme z tajných vzpomínek.
Láska už opět v tvém srdci bydlí,
těšíš se z něžných dotyků,
naděje voní na naší židli,
snad nepřejdeme do zvyku.
Láska je jako květina, jak se o ní staráš, tak Ti poroste, bo zahyne... nic víc, nelze dodati, na to musí přijít každý sám. Tvé dílko se mi líbí, pač je právě proto tak zamyšlenkové.
05.07.2009 22:54:00 | NikitaNikaT.
Je to krásně a věruhodně napsané, na tom zvyku něco je, ale když se člověk naučí objevovat stále na tom druhém něco nového, tak nepřejde do zvyku!
24.06.2009 17:08:00 | Kubino 2