Pršet jako déšť
Pršet jako déšť
Škoda,
že nemůžu být kapkou vody,
a pršet jako déšť!
padat na Tvou tvář
a hladit tě,
i tam,
kde jen lásky mohou,
kde tajná místa máš
které líbat smí,
jen ti,
co věrni jsou,
to oni pak Tvou duši,
z lásky obejmou
a v Tobě zůstanou.
Škoda,
že nejsme si souzeni,
proč osud je zlej?
a svět je jedinej,
na kterém jen jeden květ,
můžeš jen jednou jedinkrát,
v životě,
z lásky věnovat.
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Krasna jemna poezie, ktera pohladi, i dest je nadherny, proste kazdy ukaz ma sve kouzlo.
06.07.2009 13:50:00 | carodejka
Moc hezky napsané... je pravdy, že každý más vé karty osudu rozdané, ovšem, pořád se to dá jistým způsobem, ne ani tak změnit, jako posunout malučko jinač... lidé přecik mohou být spolu, když se mocka milují... jako já a můj miláček, mám od nej zatím prstýnek zásnubní... ale brzy? Kdo ví... ještě malé tajemství mu tajím... tož... pššššttt...
06.07.2009 12:10:00 | NikitaNikaT.
