Již jen z hlavy
mohu hrát
ty staré noty
jež sežral potkan čas
zas od strun rozpůlená
bříška prstů
měl bych rád
já vím tu kouzelnou
harfu v sobě skrývá
každá z vás
jen jedna však
ladí tak jak má….
To je jedno z nejhezčích vyznání,jaké jsem,kdy slyšela...škoda,jen,že je v minulém čase!:o))
16.07.2009 21:44:00 | střelkyně1
Třetí tvoje přečtené dílko a přidávám si tě jako třetího do oblíbených autorů:).Ta slova jako by mi z mysli vypadli(za pár let;)
14.07.2009 11:49:00 | T-Mac
Pokud čas žere jak potkan, tak zas ne tak rychle, ale zas možná zákeřně (potají) užírá, že...?
08.07.2009 20:35:00 | Juan Francesco de Faro