střípky dne
v zabarvení hlasu
z oblohy padá tma
důvěra se sype
v slzách k tvému pasu
i v objetí můžeš ublížit
láska je dlouhá cesta
a není na ní klid
touha
a častá zranění
hroty krátkých slov
hledání
ve vlnách
nejsi sám
kde je správná cesta
a kdy budeš uzdraven?
možná nejsem
pro Tebe
ale možná jsem
s večerem hledíš
do noci
má barvu očí
nejde zapomenout
asi ti už není
pomoci
..........
Jsou věci, které člověk musí přijmout, ale smířit se s nimi... je velmi těžké, někdy nemožné... ale přesto... jednou přinde čas, kdy člověk "jakoby" zapomene a půjde dál. Myšlenky schová hluboko uvnitř v sobě samé.
25.07.2009 12:33:00 | NikitaNikaT.