Být či nebýt??

Anotace: Někdy je pocit prázdna a nicoty horší než nemoc.

Tak tu sedím doma sama,
je to divný pocit ten,
už nejsem ta dobrá máma,
každý utíká hned ven.

Už nikomu nechybějí,
ani teplé večeře,
každý doma je snad radši,
když se zabouchnou dveře.

Dveře prázdna a nicoty,
které je teď plný byt,
i má duše prázdno cítí,
já však sama nechci být.

Je mi teskno, chybí mi tu,
smích a chumraj okolo,
nejlíp je mi když se zvednu
a nasednu na kolo.

Pozoruji přitom všechno,
co se děje v okolí,
zapomenu na to doma,
srdce tolik nebolí.

Slzy do očí se ženou,
srdce bolí víc a víc,
co se to jen stalo se mnou,
nevím co na tohle říct.

Musím z toho nějak vyplout,
nenechat se utopit,
ale jak zas štěstí chytnout,
lásku zpátky vykoupit.

Je mi smutno, stýská se mi,
po všem, co bylo dávno,
mám vše v srdíčku a hlavě,
velmi dobře schováno.

Být či nebýt, řešil Hamlet,
už vím, co to znamená,
když je někdo dlouho šťastný,
teď je duše bez jména.

Musím nějak změnit život,
myšlení své zastavit,¨
začít znovu od začátku,
jako dříve šťastná být.

Kdo mi ale podá ruku,
když z bažiny nemůžu,
cítím bahno až u krku,
sama si nepomůžu.

Propadám se pořád níže,
pomoc nikde nevidím,
v dálce slyším bít tvé srdce,
tvou pomoc však necítím.

Jsme každý sám v jiném rohu,
zklamáni a smutní jen,
že ty roky naší lásky,
jsou už jenom pouhý sen.

Utekly rychle jak voda,
teď však zastavil se čas,
je tu přestávka pro oba,
jak ve sportu mezičas.

Jak to bude pokračovat,
jak dál žít má každý sám,
toť otázka nad otázky,
ale proč, stále se ptám.

Kam zmizela láska naše,
polibky a mazlení,
proč už všechno prožili jsme,
cesta další už není.

Nevážili jsme si toho,
že je lásky tak málo,
začali jsme rychle ztrácet,
co nám bylo dodáno.

Každý z lásky dostane jen,
kolik umí dál zas dát,
my jsme ale ten malý díl,
začli rychle prodávat.

Měnit ho za statky hmotné,
které rychle zestárly,
zdá se to být teď tak smutné,
čeho jsme se dočkali.

Už to asi změnit nejde,
srdce bolí čím dál víc,
rýmování radši skončím,
stejně nemám dál co říct.