Jsme hra stínu,
neklidných těl,
jsme odrazem dvou zrcadel
co splynou v jedno
a když se budeme tříštit,
tak do dlaní střepy zachytím.
Až potom, až teprve se tě nasytím
tak slepím nás zpět.
Vzápětí hned,
jen co se tě dotknu,
zapomenu,
že jsme se tříštili.
Simísku... Tvá básenka se mi mocka líbí, má toliko do sebe, je tak hloubavá, upřímná, krásně bolavá...
19.07.2009 21:38:00 | NikitaNikaT.