Anotace: Ano, i takové věci se v životě stávají... Jinak pokud máte pocit, že jsem toho v poslední době moc nenapsal, tak to bylo hlavně kvůli porodním bolestem téhle věci:)
V krajině za zrcadlem
stojíme každý na vrcholu
trojúhelníka osamocen v úhlu nepravosti,
vytyčen ďáblovým kružítkem do ztracena.
Svíráme mezi sebou
asi
osy
lásky,
nenávisti
a paranoie.
Chceme se stát pyramidou
a tak čekáme na zbytky pláště,
abychom nechodili nazí,
jsme oběti,
jsme vrazi,
hračky pro děti
citů své duše,
která jednou odletí...
na bílém plátně trojůhelník
z černé tuše.
Kde to má střed, Afrodité?
Kam se schovat před ostrým úhlem
jejího pohledu?
Tři pekla na každý ráj, tak to už v očistci chodí...
Všechny trosky na stejné lodi.
Na mou věru, v tomto poloměru
není čas na polovičatost.
V podivném propletenci aort
tečou mi nervy,
co jsem chtěl, to nemám,
nechtě,
vlastně,
je to krásně
lidské.
V průniku
čtverných,
čtveráckých,
srdcí sešli jsme se,
každé na chvíli opustilo svou
krychli.
Ale dost kubismu.
Odcházím?
to jsem z toho rorýs, síla; a Velká poezie... v mém posledním životě před dosažením nirvány chci psát taky tak - jinak zpět na toho rorýse
26.08.2009 23:47:00 | drsnosrstej kokršpaněl
...kam bys chodil???...nic lidského nám...ale co...děti se mají dělat pořádně, tedy s láskou... :-)
20.07.2009 14:44:00 | Lota
už sem si říkala že sem od tebe dlouho nic nečetla... někdy se čekání vyplácí :o)
20.07.2009 13:50:00 | hanele m.
Mám z toho rozrýsovanou hlavu. Věřím že ještě dnes můj mozek zkuželatí a když ne, budu vědět, že ještě pořád má něco řád. Linie je kružnice i křivka a úsečka. Každá ve svém provedení. Sakra, co to vyvádím. Fascinace rozhodně.)
20.07.2009 13:45:00 | kikis
a proč?
možno těch části bude nakonec mnohem víc kdo ví?
umíš snad spočítat kolikrát se která duše rozdělila?
20.07.2009 13:39:00 | Romana Šamanka Ladyloba