Na chvíli
zastavil se čas,
mihl se stín
v pastvinách
a křehká, svěží,
letní tráva
do plavé hřívy
našeptává
o touze,
spletené z kopretin.
Rozleť se za ním,
do daleka,
tam, kdesi
jeho náruč čeká.
Tvůj věrný přítel
s plavou hřívou
poslouchá
tvoji píseň tklivou,
rozjeď se,
bez uzdy, bez sedla,
ujížděj,
Aničko posedlá ...
Krásně zlehka napsaná .. při čtení jsem cítil vítr s vůní volnosti a dálek. ST
27.07.2009 20:22:00 | jima
hezounká...moooc..
PS. Máš dobrou reklamu, díky ní jsem si ji přečetla a potěšila se lehounkým a poetickým textem..
27.07.2009 14:21:00 | páááááááá
Láska je krásná u lidí i u koní,
stačí jen dva, co jsou si věrní... :-))
26.07.2009 22:16:00 | poustevník Jirka