A.M.

Díval jsem se v pátek na nebe...
...jak vítr kreslí oblaka do inkoustu...
A čas od času viděl jsem v té kráse tebe.
...jen občas i když velkou chtěl jsem spoustu...

obrázků půvabu jež je srdci milý...
peříček z něžných perutí...

A nenasytně obracím zas své oči k nebi ze kterého sněžíš...
hladíš mě po tváři a nezněle uleháš....
měníš se v rosu co kane a svlaží...
snad rty, snad zemi

tu jež dědkové omyli svou krví
pro tebe ji více miluji, protože jiná hrouda nezplodí takovou ženu.
však nevím co chci - poslední být nebo prvý

V prachu ležet u pat tvého oltáře nebo tě mít.

Tak kradu drobečky představ z obojího a doufám, že tě mé řádky nezarmoutí.
Dívám se dnes na kovově šedou nepopsanou stránku
A hledám úsměv, který zmáhá pevnost mých kolen.

Klečet před tebou - to se sluší