Okamžik

Do vlasů se ti snáší noc,
jsi oděná měsíční touhou,
a noční křik stínu lesní dlaň pokládá na tvé lože.

Vplouváš do mých očí,
jako sen hvězdné loutny:
Rybářko mého srdce,
čas okoštoval z tůní tvých očí divoké víno vášně.

Vášně jednoho okamžiku,
když jsme se staly novou hvězdou,
supernovou jedné myšlenky,
myšlenky věčného citu,
myšlenky obyčejného života.