Rutina

Na ramínko němého sluhy
pečlivě zavěsím
profesní úsměv
(Ráno ho přežehlím, je pomačkaný)

A ze zásuvky prádelníku
jak čertík z krabičky
vyskočí na mne slzy úlevy
a následného smíchu
(je dokonalý v usouženém tichu)

Potom tě zlíbám
(nemáš na vybranou)
večer co večer musíš hrát
naši hru obehranou

Neumíš a ani nechceš uhýbat

když žužlám zas a znova
tvou fotku
tisíckrát olíbanou...