Vona je má modrý

Jsou tam někde uprostřed, kousek od sebe a těkají. Ne jako toluen, jen prostě sem a tam. Pak ruce, trošku nohy, někdy kozy a pas. Si teda fandíš vole. To, že kde že? I oheň větru stěží vzdoruje a kámen ho nezhasí. Prima jsou ty dny co budou i ty co byly a zbyly mi z nich to něco na co si nešáhneš i když lehce to všechno obsáhneš. Arkády, butiky pohádky. Bída nouze mříže kříže. A v tom tichu noci si tak moci vzít obé. Rozeklán si a co v té době vlastně si. Nic co ničí. A vona je má, ty oči, ty oči modrý.