V čase, kdy staré končí
a nové začíná
na orloji odbije
nultá hodina
Ty zaháčkuješ
hlas sovy a let netopýra
krajku vytvoří Tvá nová víra
V době probuzení
dokouříš dýmku míru
Víš už co nebude a není
Vydáš se do vesmíru
vyhledat místa,
kde dá se milovat.
V dlaních drtíš svou
sentimentalitu
pro jistotu
pro uzem(n)ě(koule)ní
rodícího se citu...
Silné verše.
Někdy je potřeba nezůstat stát
a vydat se novou cestou.
ST.
29.10.2009 18:52:00 | Paulín
City jsou velmi křehké a sentimentální je každičký z nás, jen si to možno hned neuvědomíme. Cit, který přichází, či ho člověk nalézá, ještě prý neznamená, že se dotáhne do konce, když přinde vratkost a člověk balancuje. Pěkné dílko k zamyšlení. ST!
17.09.2009 06:15:00 | NikitaNikaT.
Hezká báseň-jakoby vyznání té chvíle nulté.
A já ji také mám docela ráda-
každý den na ni čekávám
bez ní neusnu.
06.09.2009 21:27:00 | s.e.n
Já mám rád přechody mezi starým a novým, tu nultou hodinu..to se totiž rodí nové naděje :-)
A za ten výraz uzem(n)ě(koule)ní sis u mě vysloužila stípek ;-)
05.09.2009 12:07:00 | Chancer